David Koller - Normální člověk
Normálnost
Normalita je stav osoby, jedince, věci, situace nebo jiného jevu, v němž tento jev odpovídá té normě, z jejíhož hlediska je normalita posuzována.
Text skladby
Já jsem normální
mám ženu a dítě
a platím daň z nemovitosti
protože mám nemovitost
jsem prostě dokonale vyrovnaná bytost
a nikoho neosahávám v tramvaji
ani na to nemyslím
a nevyvolávám ničí soucit
ani lítost
protože jsem prostě dokonale vyrovnaná bytost
a nikdy jsem nikoho nepíchnul kružítkem
a už vůbec ne bezdůvodně
a nedávám si do ledničky mlíko naležato
jen abych si pěstoval nějakou svojí blbou osobitost
protože jsem přece dokonale vyrovnaná bytost
a nepotřebuju k životu žádný sochy ani obrazy
a když poslouchám zprávy nebo něco jinýho normálního
tak si dám vždycky pozor na hlasitost
protože jsem dokonale vyrovnaná bytost
mám ženu a dítě
a platím daň z nemovitosti
protože mám nemovitost
jsem prostě dokonale vyrovnaná bytost
a nikoho neosahávám v tramvaji
ani na to nemyslím
a nevyvolávám ničí soucit
ani lítost
protože jsem prostě dokonale vyrovnaná bytost
a nikdy jsem nikoho nepíchnul kružítkem
a už vůbec ne bezdůvodně
a nedávám si do ledničky mlíko naležato
jen abych si pěstoval nějakou svojí blbou osobitost
protože jsem přece dokonale vyrovnaná bytost
a nepotřebuju k životu žádný sochy ani obrazy
a když poslouchám zprávy nebo něco jinýho normálního
tak si dám vždycky pozor na hlasitost
protože jsem dokonale vyrovnaná bytost
Ewa Farna - Autistka
Autismus
Autismus (z řeckého slova autos, sám) je jednou z nejzávažnějších vrozených poruch dětského mentálního vývoje.
Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je narušen hlavně v oblasti
komunikace, sociální interakce a představivosti. Komunikace jinou formou, např. obrázky, posunky nebo písmem může být pro autisty
mnohem přirozenější. Většina autistických dětí dává přednost předmětům před obličeji a má značné potíže při navazování a rozumění
běžným mezilidským vztahům. Více na: http://www.autismus.cz
Text skladby
Autistka I
Kapky mi kapou do kapes
to asi prší z máků
z promoklejch novin kouká pes
když lesem nesem nákup
když mi dáš pusu na čelo
já budu jako z ledu
a jestli tě to bolelo
to poznat nedovedu
jsem jak to děvče z Panamy
co mělo díru v hlavě
a všecky barvy neznámý
nalezlo v černý kávě
II
Kapky mi kapou do kapes
to asi prší z máků
z promoklejch novin kouká pes
když lesem nesem nákup
jsem jak to děvče z Alžíru
co mělo oči soví
pár horkejch kousků vesmíru
jsem našla mezi slovy
jsem jak to děvče z Tunisu
co mělo kůži ryby
adresáty mých dopisů
už nikdo nepolíbí
III
Kapky mi kapou do kapes
to asi prší z máků
z promoklejch novin kouká pes
když lesem nesem nákup
jsem jak to devče z blázince
mám místo těla tělo
říznu se, ale bojím se
že mě to nebolelo
jsem jak to děvče z Granady
co mělo ústa hadí
zamknu se na tři západy
vždy když mě někdo hladí
IV
Kapky mi kapou do kapes
to asi prší z máků
z promoklejch novin kouká pes
když lesem nesem nákup
jsem jak to děvče z Maroka
co mělo tygří drápy
až noční kohout zakvoká
tak zmizí, co mě trápí
když mi dáš pusu na čelo
já budu jako z ledu
a jestli tě to bolelo
to poznat nedovedu
Kapky mi kapou do kapes
to asi prší z máků
z promoklejch novin kouká pes
když lesem nesem nákup
když mi dáš pusu na čelo
já budu jako z ledu
a jestli tě to bolelo
to poznat nedovedu
jsem jak to děvče z Panamy
co mělo díru v hlavě
a všecky barvy neznámý
nalezlo v černý kávě
II
Kapky mi kapou do kapes
to asi prší z máků
z promoklejch novin kouká pes
když lesem nesem nákup
jsem jak to děvče z Alžíru
co mělo oči soví
pár horkejch kousků vesmíru
jsem našla mezi slovy
jsem jak to děvče z Tunisu
co mělo kůži ryby
adresáty mých dopisů
už nikdo nepolíbí
III
Kapky mi kapou do kapes
to asi prší z máků
z promoklejch novin kouká pes
když lesem nesem nákup
jsem jak to devče z blázince
mám místo těla tělo
říznu se, ale bojím se
že mě to nebolelo
jsem jak to děvče z Granady
co mělo ústa hadí
zamknu se na tři západy
vždy když mě někdo hladí
IV
Kapky mi kapou do kapes
to asi prší z máků
z promoklejch novin kouká pes
když lesem nesem nákup
jsem jak to děvče z Maroka
co mělo tygří drápy
až noční kohout zakvoká
tak zmizí, co mě trápí
když mi dáš pusu na čelo
já budu jako z ledu
a jestli tě to bolelo
to poznat nedovedu
Tomáš Klus - Pedofilův rap
Pedofilie - porucha sexuální preference
Pedofilie je porucha sexuální orientace na předpubertální dětské objekty bez vyjádřených sekundárních
pohlavních znaků. Pedofilní zaměření může mít povahu heterosexuální, homosexuální, nebo bisexuální. Značná část pedofilních
osob své pedofilní tendence potlačuje nebo je vtěluje do různých činností, někdy i do špičkových uměleckých děl, nebo do
vynikajících výkonů v oblasti práce s dětmi a pedagogiky. Některým pedofilním jedincům se však nedaří deviantní sklony potlačovat
a pokoušejí se je uskutečňovat. Takové chování pak ústí v pedofilní delikty. Více na: http://www.wikiskripta.eu/index.php/Pedofilie
Text skladby
Mají ze mě hrůzu
jak z ptačího moru
zrušili prej v republice
pětatřicet sborů
já už vážně nevim
co udělaj příště
asi nechaj vybagrovat
všecky pískoviště
prej jsem neměl děcka
učit hnedle všechno
teď se místo kantát
holt bude hrát techno
jo, něco se prej samo hojí a něco se léčí
někdo má rád holky menší, někdo zase větší
a já jsem uvíz
a já jsem uvíz
v ústavní péči
sedím tu a nevim
co že se mnou bude
blbý je, že děcka
jsou úplně všude
v létě si vyjedeš
vydechnout na hory
a co tam nepotkáš
tři skautský tábory
nebo jdeš jenom tak
procházkou po venku
a bůh tam postaví
tříletou Alenku
jo, něco se prej samo hojí a něco se léčí
někdo má rád holky menší, někdo zase větší
a já jsem uvíz
a já jsem uvíz
v ústavní péči
chtěj ve mně uhasit milostnej plamen
takže je na pár let se srandou ámen
křupavý parchanti
slaďoučký dužiny
bydlel jsem sto metrů
od školní družiny
no co vám mám řikat
vždyť už víte všecko
už se zase na ven
tešim jako děcko
tady mám jen bednu
u nočního stolku
a když budu hodnej
budu se smět dívat
na Kouzelnou školku
jak z ptačího moru
zrušili prej v republice
pětatřicet sborů
já už vážně nevim
co udělaj příště
asi nechaj vybagrovat
všecky pískoviště
prej jsem neměl děcka
učit hnedle všechno
teď se místo kantát
holt bude hrát techno
jo, něco se prej samo hojí a něco se léčí
někdo má rád holky menší, někdo zase větší
a já jsem uvíz
a já jsem uvíz
v ústavní péči
sedím tu a nevim
co že se mnou bude
blbý je, že děcka
jsou úplně všude
v létě si vyjedeš
vydechnout na hory
a co tam nepotkáš
tři skautský tábory
nebo jdeš jenom tak
procházkou po venku
a bůh tam postaví
tříletou Alenku
jo, něco se prej samo hojí a něco se léčí
někdo má rád holky menší, někdo zase větší
a já jsem uvíz
a já jsem uvíz
v ústavní péči
chtěj ve mně uhasit milostnej plamen
takže je na pár let se srandou ámen
křupavý parchanti
slaďoučký dužiny
bydlel jsem sto metrů
od školní družiny
no co vám mám řikat
vždyť už víte všecko
už se zase na ven
tešim jako děcko
tady mám jen bednu
u nočního stolku
a když budu hodnej
budu se smět dívat
na Kouzelnou školku
Jiří Suchý - Klaustrofobik
Klaustrofobie
Strach z uzavřených nebo omezených prostor. Kritickými místy jsou letadla, výtahy, ale
také jeskyně nebo malé místnosti. V určité míře trpí touto poruchou asi 5% světové populace. Intenzita
strachu se pohybuje od mírné nejistoty až po panické záchvaty či omdlévání.
Text skladby
Na stěnách výtahu si kreslím kosočtverce
své tajné východy, když dojde na poruchu
a v noci vrtám díry do koberce
chápejte, potřebuju aspoň trochu vzduchu
domy se chvějí jako po odstřelu
a do plic stoupá hustý šedý prach
blázni jdou do metra a jedou do tunelů
a trámy měst se prohýbají v tmách
stěna se blíží ke stěně
jsou před námi a za námi
dotýkají se hranami
a svět je pořád menší
já se chci dívat zvenčí
mé tělo stlačené je zahrabáno v písku
uvnitř se zatínají nejdrobnější svaly
zadřené zrnko na dně obelisku
kde jsou ty ruce, co mě zakopaly
kdybych se nůžkama prostříhal z vlastní kůže
pak bych se mohl volně nadechnout
jenomže myšlenka mi z těla nepomůže
od palce k palci pořád stejný kout
stěna se blíží ke stěně
jsou před námi a za námi
dotýkají se hranami
a svět je pořád menší
já se chci dívat zvenčí
každý se bez hlesu zachytí do těch spárů
někdo nás uplácal do skrčeného tvaru
a mrtví srnci v Papinově hrnci
z vlastního masa upouštějí páru
své tajné východy, když dojde na poruchu
a v noci vrtám díry do koberce
chápejte, potřebuju aspoň trochu vzduchu
domy se chvějí jako po odstřelu
a do plic stoupá hustý šedý prach
blázni jdou do metra a jedou do tunelů
a trámy měst se prohýbají v tmách
stěna se blíží ke stěně
jsou před námi a za námi
dotýkají se hranami
a svět je pořád menší
já se chci dívat zvenčí
mé tělo stlačené je zahrabáno v písku
uvnitř se zatínají nejdrobnější svaly
zadřené zrnko na dně obelisku
kde jsou ty ruce, co mě zakopaly
kdybych se nůžkama prostříhal z vlastní kůže
pak bych se mohl volně nadechnout
jenomže myšlenka mi z těla nepomůže
od palce k palci pořád stejný kout
stěna se blíží ke stěně
jsou před námi a za námi
dotýkají se hranami
a svět je pořád menší
já se chci dívat zvenčí
každý se bez hlesu zachytí do těch spárů
někdo nás uplácal do skrčeného tvaru
a mrtví srnci v Papinově hrnci
z vlastního masa upouštějí páru
Kristýna Kudrnáčová - Nymfomanka
Nymfomanie
Nymfomanie je chorobná touha ženy po muži, chorobně zvýšená pohlavní vzrušivost a
nenasytnost ženy. Lze jí přirovnat k určitému druhu závislosti, i když v porovnání s látkovými
závislostmi nevzniká na základě biologicky podmíněných mechanismů a odborníci se přiklánějí spíše k
psychické podmíněnosti, čili hypersexuální jedinec nevyhledává zvýšenou frekvenci pohlavního styku na
základě tělesných symptomů abstinenčního stavu, ale určité psychické potřeby či nastavení mysli.
Vede často k promiskuitě a potížím v partnerských vztazích.
Text skladby
Od věku školního dítka
hoří mi obě dvě lýtka
ne každý před tím ohněm plách
horkost se sune ve vlnách
do těla všemi strunami
a v prsou buší tsunami
cítim, jak v posledních dnech
všem chlapům dochází dech
jo, je to děsivej pech
vždyť já jsem horká jak plech
na rozpálený střeše
cuká to ve mně jak v bleše
člověk se meje a češe
a pak z těch padavek zešediví
furt na mě každej jen civí
jestlipak jsou vůbec živí?
vaří mi krev a hořej tváře
každejch pár hodin aspoň zářez
jsem jako nanuk v horký páře
a potřebuju záchranáře
chcípáček pošťák šel pryč
pán se psem nepozná chtíč
řve na mě „Tak už mě znič!“
a ani nemá svůj bič
hlupáček z banky si myslí
že zmámil všechny mý smysly
hned jak jsme o sebe křísli
přitom mě sotva zvlád vysvlíknout
já už se odtud chci hnout
zbyl tu jen popel a troud
vaří mi krev a hořej tváře
každejch pár hodin aspoň zářez
jsem jako nanuk v horký páře
a potřebuju záchranáře
jsem nanuk a mám potíže
tak honem, kdo mě olíže?
tamtomu plamínek zhas
tenhleten prej nemá čas
kdyby to jinde šlo snáz
tak si hned pořídim pas
pojedu někam, kde z mužů
zůstalo víc než jen žužu
tak co je s váma? Já můžu
klidně jet k jinýmu pólu
nebo mám otevřít školu
k výchově býků, a ne volů?
vaří mi krev a hořej tváře
každejch pár hodin aspoň zářez
jsem jak ten nanuk v horký páře
a potřebuju záchranáře
chci orla, a ne kolibříka
prej tykat, ale nedotýkat
tak to je teda erotika
za tohle jednou budeš pykat
horkej pot teče do ztracena
nevíte, co si žádá žena?
vždyť už i stěna tiše sténá
že zlatá brána otevřená!
hoří mi obě dvě lýtka
ne každý před tím ohněm plách
horkost se sune ve vlnách
do těla všemi strunami
a v prsou buší tsunami
cítim, jak v posledních dnech
všem chlapům dochází dech
jo, je to děsivej pech
vždyť já jsem horká jak plech
na rozpálený střeše
cuká to ve mně jak v bleše
člověk se meje a češe
a pak z těch padavek zešediví
furt na mě každej jen civí
jestlipak jsou vůbec živí?
vaří mi krev a hořej tváře
každejch pár hodin aspoň zářez
jsem jako nanuk v horký páře
a potřebuju záchranáře
chcípáček pošťák šel pryč
pán se psem nepozná chtíč
řve na mě „Tak už mě znič!“
a ani nemá svůj bič
hlupáček z banky si myslí
že zmámil všechny mý smysly
hned jak jsme o sebe křísli
přitom mě sotva zvlád vysvlíknout
já už se odtud chci hnout
zbyl tu jen popel a troud
vaří mi krev a hořej tváře
každejch pár hodin aspoň zářez
jsem jako nanuk v horký páře
a potřebuju záchranáře
jsem nanuk a mám potíže
tak honem, kdo mě olíže?
tamtomu plamínek zhas
tenhleten prej nemá čas
kdyby to jinde šlo snáz
tak si hned pořídim pas
pojedu někam, kde z mužů
zůstalo víc než jen žužu
tak co je s váma? Já můžu
klidně jet k jinýmu pólu
nebo mám otevřít školu
k výchově býků, a ne volů?
vaří mi krev a hořej tváře
každejch pár hodin aspoň zářez
jsem jak ten nanuk v horký páře
a potřebuju záchranáře
chci orla, a ne kolibříka
prej tykat, ale nedotýkat
tak to je teda erotika
za tohle jednou budeš pykat
horkej pot teče do ztracena
nevíte, co si žádá žena?
vždyť už i stěna tiše sténá
že zlatá brána otevřená!
Ivan Hlas - Neurotik
Neuróza
Neurotické poruchy neboli úzkostné poruchy mají společný jmenovatel v úzkosti,
která může mít různou podobu. Úzkost se projevuje pocitem napětí, pocením, bušením srdce,
zrychleným tepem, pocity slabosti a dalšími četnými příznaky, které mohou mít různou intenzitu.
Tyto nepříjemné prožitky jsou doprovázeny obavnými myšlenkami. Úzkostné poruchy mají
podklad jak v genetice, tak ve výchově.
Text skladby
Noc byla chlupatá, kokosová
slunce si za obzor vzalo slova
na dlani pálily vzpomínky
strýček cpal kouření do dýmky
z oblohy sletěla uťatá hlava
do mlýnku na kávu padala káva
dalas mi polštář a sedativa
noc byla spanilá, milostivá
kolik jen v dobrotě zuří zla
hlavus mi od srdce uřízla
noc byla chlupatá, kokosová
slunce si za obzor vzalo slova
na dlani pálily vzpomínky
strýček cpal kouření do dýmky
slunce si za obzor vzalo slova
na dlani pálily vzpomínky
strýček cpal kouření do dýmky
z oblohy sletěla uťatá hlava
do mlýnku na kávu padala káva
dalas mi polštář a sedativa
noc byla spanilá, milostivá
kolik jen v dobrotě zuří zla
hlavus mi od srdce uřízla
noc byla chlupatá, kokosová
slunce si za obzor vzalo slova
na dlani pálily vzpomínky
strýček cpal kouření do dýmky
Iva Pazderková - Bulimička
Bulimie
Bulimie je porucha příjmu potravy, podobně jako mentální anorexie. Její podstatou je záchvatovité
přejídání a zároveň snaha tomuto přejídání čelit - úmyslným vyvoláním zvracení potravy, ale také vyvoláváním průjmu,
užíváním anorektik či jiných látek k hubnutí se snahou, aby postižený netloustl. Projevuje se zejména u dívek ve
věku 13–18 let, není však výjimkou ani ve vyšším věku a u mužů. Bulimie se léčí pomocí psychoterapie. Více na: http://www.pppinfo.cz
Text skladby
Jen jednu sušenku a ono se to spraví
a jedna nebo dvě, to už je stejně fuk
to nejde do břicha, to jde jen do mý hlavy
jakýpak starosti a nadlimitní tuk
ještě ten pomeranč, vždyť ovoce je zdravý
ještě tu paštiku, co na ní záleží
klidně si pěstujte svý nízkotučný mravy
já můžu klidně žít se svojí zátěží
kolik je lásky v jedný piksle chipsů?
svět, to je hostina, já jsem svůj vlastní host
ne, nejsem trpaslík, ne nemám srdce z gypsu
něco mi musí dělat společnost
jen jednu sardinku, vždyť je jich jako v moři
a jednu velrybu, no oko za oko
kdo není hladovej, ten nikdy neochoří
je mi tak horko, těžko, sladko, široko
hele ty bobule, no třeba je to jedlý
a támhle někomu zas něco upadlo
je tu tak čisťounko, i vy byste to zvedli
půjdu to dojíst nad umyvadlo
víš, kolik lásky najdeš v piksle chipsů?
poskládám sušenky a to bude můj most
já nejsem trpaslík, já nemám srdce z gypsu
ještě dvě lžičky a už dost
svět je tak velikej, i pro mě je dost místa
ještě dvě fazole a pak se budu smát
sežeru odpadky i tělo Pána Krista
ach pane bože – já mám hlad
a jedna nebo dvě, to už je stejně fuk
to nejde do břicha, to jde jen do mý hlavy
jakýpak starosti a nadlimitní tuk
ještě ten pomeranč, vždyť ovoce je zdravý
ještě tu paštiku, co na ní záleží
klidně si pěstujte svý nízkotučný mravy
já můžu klidně žít se svojí zátěží
kolik je lásky v jedný piksle chipsů?
svět, to je hostina, já jsem svůj vlastní host
ne, nejsem trpaslík, ne nemám srdce z gypsu
něco mi musí dělat společnost
jen jednu sardinku, vždyť je jich jako v moři
a jednu velrybu, no oko za oko
kdo není hladovej, ten nikdy neochoří
je mi tak horko, těžko, sladko, široko
hele ty bobule, no třeba je to jedlý
a támhle někomu zas něco upadlo
je tu tak čisťounko, i vy byste to zvedli
půjdu to dojíst nad umyvadlo
víš, kolik lásky najdeš v piksle chipsů?
poskládám sušenky a to bude můj most
já nejsem trpaslík, já nemám srdce z gypsu
ještě dvě lžičky a už dost
svět je tak velikej, i pro mě je dost místa
ještě dvě fazole a pak se budu smát
sežeru odpadky i tělo Pána Krista
ach pane bože – já mám hlad
Xindl X - Automutilant
Sebepoškozování (automutilace)
Sebepoškozování je záměrné a opakované ubližování si ve snaze vypořádat se s nepříjemnými
duševními stavy. Projevuje se zraňováním vlastního těla a je signálem vážného psychického problému,
jenž postižený nedokáže zvládnout jiným způsobem. Až 75 % pacientů uvádí, že během sebepoškozování nevnímají bolest.
Příznaky mohou být různé, pacienti např. buší hlavou o zeď, sami se tlučou pěstí nebo fackují, vbodávají si do těla
ostré předměty, koušou si jazyk apod. V extrémních případech může vést sebepoškozování k trvalým zdravotním následkům.
Léčba bývá obtížná, nejčastěji se využívá kombinace farmakoterapie a psychoterapie.
Text skladby
Plivejte na mě, už zase jsem tý dámě v krámě nepodržel dveře, nepodržel dveře
a pošlapal jsem zem, když jsem šel pěšky sem
a před slušností dal přednost kariéře
však já se pomstít dovedu, strčím si nohu do ledu
a počkám si, až zmodrá, a počkám si, až zmodrá
a v přímym přenosu kousnu se do nosu jak jedovatá kobra
jedině utrpení nese špetku dobra
špendlíky do boty a tejden samoty
pro trochu jistoty bez vody bez chleba
vždyť je to potřeba, vždyť je to potřeba
za špínu na mejch rukách
jediná vážně dobrá věc
je podstupovat muka
za svoje hříchy
měl bych hnít v arestu
a jsem tu bez trestu
stříhnu se do kůže
vždyť člověk nemůže žít pořád jenom z pýchy
kousnu se do pysku
za kaňku v notýsku
za všechny činy vlastní i jiný
za levný džíny z Číny
za starý miny z Hercegoviny
na každym šprochu mám trochu viny
kdybych se soudil, tak shniju v lochu
mám trochu viny na každym šprochu
mám trochu viny na každym šprochu
já nejsem žádnej z vašich roztomilejch hochů
otvory pokory rudé a vřelé
pukejte, pukejte po celém těle
otvory pokory rudé a vřelé
pukejte, pukejte po celém těle
je čas se trestat za hloupý gesta
za jednu ze sta, který jsem nestačil pomoct do kabátu
škrábu si oči
svět se furt točí a já tu
jsem navíc
jsem vinej za stíny jadernejch hlavic
jsem tady navíc
jsem tady navíc
jsem tady navíc
milion očí kouká ze svědeckejch lavic
jó, to je úleva
když člověk ulévá krev neblahýho těla
jdu jako do kostela
do skříně s nůžkama
ten, kdo je muž a má
špetičku svědomí
ten ví, že jsme to my
a nikdo jiný
andělé viny
andělé viny
jsme andělé viny
kamínky pod nehty a na rtech spáleniny
otvory pokory rudé a vřelé
pukejte, pukejte po celém těle
otvory pokory rudé a vřelé
pukejte, pukejte po celém těle
když do hlavy mi vlezla ta černá díra ze zla
už nezvládám se každodenně jen tvářit, jak furt stoupám v ceně
já platím ďáblu daně špendlíkem do svý dlaně
za všechny věci zvoraný si každý ráno do rány nasypu sáček soli
a naložím si holí, jen ať to bolí, jen ať to hodně bolí
bouchnu se do ledvin
musí to bolet – vim
že je to málo
ještě si naložim
aby to za to stálo
aby to za to stálo
aby to za to stálo
vydloubnu si voko lžící
skončím jako mučedníci
chtěl bych bejt jak Ježíš Kristus s propíchnutou plící
ještě pár sladkejch hřebů za nás nevěřící
otvory pokory rudé a vřelé
pukejte, pukejte po celém těle…
a pošlapal jsem zem, když jsem šel pěšky sem
a před slušností dal přednost kariéře
však já se pomstít dovedu, strčím si nohu do ledu
a počkám si, až zmodrá, a počkám si, až zmodrá
a v přímym přenosu kousnu se do nosu jak jedovatá kobra
jedině utrpení nese špetku dobra
špendlíky do boty a tejden samoty
pro trochu jistoty bez vody bez chleba
vždyť je to potřeba, vždyť je to potřeba
za špínu na mejch rukách
jediná vážně dobrá věc
je podstupovat muka
za svoje hříchy
měl bych hnít v arestu
a jsem tu bez trestu
stříhnu se do kůže
vždyť člověk nemůže žít pořád jenom z pýchy
kousnu se do pysku
za kaňku v notýsku
za všechny činy vlastní i jiný
za levný džíny z Číny
za starý miny z Hercegoviny
na každym šprochu mám trochu viny
kdybych se soudil, tak shniju v lochu
mám trochu viny na každym šprochu
mám trochu viny na každym šprochu
já nejsem žádnej z vašich roztomilejch hochů
otvory pokory rudé a vřelé
pukejte, pukejte po celém těle
otvory pokory rudé a vřelé
pukejte, pukejte po celém těle
je čas se trestat za hloupý gesta
za jednu ze sta, který jsem nestačil pomoct do kabátu
škrábu si oči
svět se furt točí a já tu
jsem navíc
jsem vinej za stíny jadernejch hlavic
jsem tady navíc
jsem tady navíc
jsem tady navíc
milion očí kouká ze svědeckejch lavic
jó, to je úleva
když člověk ulévá krev neblahýho těla
jdu jako do kostela
do skříně s nůžkama
ten, kdo je muž a má
špetičku svědomí
ten ví, že jsme to my
a nikdo jiný
andělé viny
andělé viny
jsme andělé viny
kamínky pod nehty a na rtech spáleniny
otvory pokory rudé a vřelé
pukejte, pukejte po celém těle
otvory pokory rudé a vřelé
pukejte, pukejte po celém těle
když do hlavy mi vlezla ta černá díra ze zla
už nezvládám se každodenně jen tvářit, jak furt stoupám v ceně
já platím ďáblu daně špendlíkem do svý dlaně
za všechny věci zvoraný si každý ráno do rány nasypu sáček soli
a naložím si holí, jen ať to bolí, jen ať to hodně bolí
bouchnu se do ledvin
musí to bolet – vim
že je to málo
ještě si naložim
aby to za to stálo
aby to za to stálo
aby to za to stálo
vydloubnu si voko lžící
skončím jako mučedníci
chtěl bych bejt jak Ježíš Kristus s propíchnutou plící
ještě pár sladkejch hřebů za nás nevěřící
otvory pokory rudé a vřelé
pukejte, pukejte po celém těle…
Vanda Šípová - Árie láskou posedlá
Stalking
Stalker (z angličtiny stopař) je člověk patologicky posedlý zájmem o jinou osobu.
Projevuje se opakovaným fyzickým sledováním, nechtěnými kontakty (e-maily, sms, dopisy atp.), dlouhodobým
sledováním aktivit dotyčné osoby a sbíráním informací o ní, případně nemístným oslovováním jejích příbuzných,
přátel atp. Takový zájem cílenou osobu obtěžuje, narušuje její soukromí a může vzbuzovat strach.
Text skladby
Mám ráda
svého souseda
však telefón mi nezvedá
ten nezbeda, ten nezbeda ten nezbeda
tak zvoním, zvoním u dveří
a láskou strádám
on nezvedá, on nezvedá, on nezvedá
a já ho mám
tak ráda
mám ráda svého souseda
však telefón, však telefón mi nezvedá
nezbeda
takové chování je zcela nepřípustné
já bez něj nebudu a just ne, just ne
má oči jak dvě tornáda
já chytla bych ho za záda
a mrštila s ním do deky
a těšila ho doteky
až na věky, až na věky
až na věky
už musím k němu, už už už
ach, takhle přeci žádný muž
se ženou nenakládá
můj bože, šplhám po římse
a dvořím se a dvořím se
a píchám dlátem do stěny
vždyť on je za ní zavřený
a cihly nejsou kameny
a tluču hlavou do stropu
však já se k němu prokopu
má touha si to žádá
vždyť já ho mám
vždyť já ho mám
tak ráda
svého souseda
však telefón mi nezvedá
ten nezbeda, ten nezbeda ten nezbeda
tak zvoním, zvoním u dveří
a láskou strádám
on nezvedá, on nezvedá, on nezvedá
a já ho mám
tak ráda
mám ráda svého souseda
však telefón, však telefón mi nezvedá
nezbeda
takové chování je zcela nepřípustné
já bez něj nebudu a just ne, just ne
má oči jak dvě tornáda
já chytla bych ho za záda
a mrštila s ním do deky
a těšila ho doteky
až na věky, až na věky
až na věky
už musím k němu, už už už
ach, takhle přeci žádný muž
se ženou nenakládá
můj bože, šplhám po římse
a dvořím se a dvořím se
a píchám dlátem do stěny
vždyť on je za ní zavřený
a cihly nejsou kameny
a tluču hlavou do stropu
však já se k němu prokopu
má touha si to žádá
vždyť já ho mám
vždyť já ho mám
tak ráda
Marek Eben - Zaznamenávač
Obsedantně-kompulzivní porucha
Lidé s obsedantně-kompulzivní poruchou mají nutkání opakovaně vykonávat určité činnosti
či rituály. Pokud je neudělají, dostavuje se úzkost a pocit, že se stane něco hrozného. Onemocnění se
projevuje vtíravými myšlenkami neboli obsesemi (potřeba přesnosti, souměrnosti a pořádku, vtíravá slova
nebo melodie, nepodložené obavy apod.) a nutkavým jednáním neboli kompulzemi (nutkavé počítání, čištění,
mytí, ohmatávání, očichávání a přerovnávání věcí, zaznamenávání, ověřování, nutkání vykračovat vždy stejnou
nohou apod.). Tyto dílčí úkony se mohou spojovat ve složitější rituály. Po provedení kompulze či rituálu úzkost
mizí, po chvíli se však znovu dostavuje. Pacient např. po opuštění bytu začíná přemýšlet, jestli opravdu
zamknul dveře (obsese), pociťuje úzkost, že nezamknul, musí se vrátit a vše zkontrolovat (kompulze),
úzkost mizí, za chvíli se však znovu objevuje, takže než nemocný odejde do práce, vrátí se zkontrolovat
dveře třeba dvacetkrát. Obsedantně-kompulzivní porucha je po depresi druhým nejčastějším psychiatrickým
onemocněním. Trpí jím 2–3 % populace. V léčbě se uplatňují jak medikamenty, tak psychoterapie.
Text skladby
Cestička životem je tuze hrbolatá
je třeba stále znova zálohovat data
vždyť srdce dotepe a rozplyne se dotek
a kdo jsem byl, se pozná jenom z fotek
píšu si myšlenky a sny a jejich echa
jediná možnost je nic nikdy nevynechat
okamžik uteče a pak už vůbec není
na každym rohu číhá smrt a zapomnění
jediná možnost je si vždycky všechno schovat
třeba to ještě všechno prožijeme znova
tady mám v krabici svou tetu i svou mámu
jsou se mnou navěky, navěky ze záznamu
videa z porodu a fotky z dovolený
všechno mám v krabici u nejpevnější stěny
všechno, co mizí, je tak strašně k pláči
nemluvte na mě! Když se nenatáčí…
je třeba stále znova zálohovat data
vždyť srdce dotepe a rozplyne se dotek
a kdo jsem byl, se pozná jenom z fotek
píšu si myšlenky a sny a jejich echa
jediná možnost je nic nikdy nevynechat
okamžik uteče a pak už vůbec není
na každym rohu číhá smrt a zapomnění
jediná možnost je si vždycky všechno schovat
třeba to ještě všechno prožijeme znova
tady mám v krabici svou tetu i svou mámu
jsou se mnou navěky, navěky ze záznamu
videa z porodu a fotky z dovolený
všechno mám v krabici u nejpevnější stěny
všechno, co mizí, je tak strašně k pláči
nemluvte na mě! Když se nenatáčí…
Bára Basiková - Maniodeprese
Bipolární afektivní porucha (dříve maniodepresivní psychóza)
Bipolární porucha charakterizována výraznými výkyvy nálady, myšlení, tělesné
aktivity a chování. V typickém případě se u nemocného střídavě opakují období (epizody)
deprese a mánie. Při depresivní epizodě dochází k ztrátě zájmů a potěšení při aktivitách,
které jsou normálně příjemné. Dostavuje se pocit smutku, pokles energie, zvýšená unavitelnost,
ztráta sebedůvěry, někdy i opakované myšlenky na smrt a sebevraždu. Mohou se objevit také poruchy
spánku a přijmu potravy. Naopak v manické epizodě je nemocný zvýšeně aktivní, má zrychlený tok myšlenek,
hodně mluví. Přítomna může být snížená potřeba spánku, zvýšené sebehodnocení, velikášství, lehkomyslnost,
riskantní chování, ztráta normálních sociálních zábran, pocit euforie a štěstí. Jedná se o závažné celoživotní
onemocnění, vyžadující dlouhodobou medikamentosní a psychosociální léčbu. Více na: http://bap.cz // http://deprese.com
Text skladby
Zase jsem jako led a zebu sebe samu
chci jenom nemyslet a spát
slyším svůj vlastní hlas zvonit jako hranu
a tolik bojím se žít v jeho ozvěnách
chci smysl beze slov a život bez údělů
ze všech sil modlím se, a měla bych se smát?
odpornou grimasu přišil mi někdo k tělu
a potom pod sněhem nechal mě zapadat
ztrácím se do sebe a nevím, kudy zpátky
kovově chladivý jsou rána všech těch dnů
kovově šedivý a taky trochu vratký
ztrácím se do sebe a do svejch nečasů
barvy kolotočů,
vůně novejch rán
šepot našich vlasů
v oknech dokořán
všechnu tuhle krásu
tolik chci ti dát
místo starejch časů
už jenom radosti
a spousta hloupostí
a něhy napořád
vánoční cukroví
a zlatý podkovy
někdo rozdrobil
po cestách
chci jenom nemyslet a spát
slyším svůj vlastní hlas zvonit jako hranu
a tolik bojím se žít v jeho ozvěnách
chci smysl beze slov a život bez údělů
ze všech sil modlím se, a měla bych se smát?
odpornou grimasu přišil mi někdo k tělu
a potom pod sněhem nechal mě zapadat
ztrácím se do sebe a nevím, kudy zpátky
kovově chladivý jsou rána všech těch dnů
kovově šedivý a taky trochu vratký
ztrácím se do sebe a do svejch nečasů
barvy kolotočů,
vůně novejch rán
šepot našich vlasů
v oknech dokořán
všechnu tuhle krásu
tolik chci ti dát
místo starejch časů
už jenom radosti
a spousta hloupostí
a něhy napořád
vánoční cukroví
a zlatý podkovy
někdo rozdrobil
po cestách
Tomáš Hanák - Narcis
Narcistní porucha osobnosti
Základním rysem je porucha osobnosti, při které se vyskytují velikášské pocity
vlastní důležitosti a jedinečnosti, fantazírování o neomezených možnostech, exhibicionistická
potřeba neustálé pozornosti a obdivu. Takto postiženým lidem většinou chybí empatie, baží více
po potvrzování zdání vlastní výjimečnosti, než po přátelství a normálních lidských vztazích.
Nemocní se málokdy přijdou léčit, může jim však pomoci psychoanalýza. Více na: http://www.klaus.cz
Text skladby
Mám tady svoji drobnou residenci
nestálo mě to ani sedm pencí
to mně je dlužná celá tahle zem!
na stěnách visí čestné doktoráty
podlaha šeptá „Svatý, svatý, svatý!“
když se jí letmo dotknu podpatkem
stoupnu-li někam, kde jsem ještě nestál
ze země začne rašit piedestal
a vyzdvihne mě nad hlavami všem
odtud pak vidím, co já všechno mohu
a shovívavě kynu Pánu Bohu
„ještě si ponech vládu nad nebem“
sám sebe uhnětl jsem z hlíny
sám sebe miluji a sám sebe se ptám
kdo že je lepší? snad ne někdo jiný?
vždyť pravé dobro – jsem já sám
tuším ty davy, co se tísní venku
daly by všecko za mou navštívenku
jen pro můj úsměv šly by tisíc mil
a i když močím na záhony růží
hned každý plevel chce být v jejich kůži
jen aby ze mne obdržel svůj díl
zemřu-li jednou, kdo se asi zhostí
odkazu mojí skvostné osobnosti
vždyť lidstvo, to je banda břídilů
a proč bych zemřel, jednou jsem už tady
a kdo mě může zbavit světovlády?
sám proti všem – i tak mám přesilu!
sám sebe uhnětl jsem z hlíny
sám sebe miluji a sám sebe se ptám
kdopak je lepší? Snad ne někdo jiný?
vždyť pravé dobro – jsem já sám…
nestálo mě to ani sedm pencí
to mně je dlužná celá tahle zem!
na stěnách visí čestné doktoráty
podlaha šeptá „Svatý, svatý, svatý!“
když se jí letmo dotknu podpatkem
stoupnu-li někam, kde jsem ještě nestál
ze země začne rašit piedestal
a vyzdvihne mě nad hlavami všem
odtud pak vidím, co já všechno mohu
a shovívavě kynu Pánu Bohu
„ještě si ponech vládu nad nebem“
sám sebe uhnětl jsem z hlíny
sám sebe miluji a sám sebe se ptám
kdo že je lepší? snad ne někdo jiný?
vždyť pravé dobro – jsem já sám
tuším ty davy, co se tísní venku
daly by všecko za mou navštívenku
jen pro můj úsměv šly by tisíc mil
a i když močím na záhony růží
hned každý plevel chce být v jejich kůži
jen aby ze mne obdržel svůj díl
zemřu-li jednou, kdo se asi zhostí
odkazu mojí skvostné osobnosti
vždyť lidstvo, to je banda břídilů
a proč bych zemřel, jednou jsem už tady
a kdo mě může zbavit světovlády?
sám proti všem – i tak mám přesilu!
sám sebe uhnětl jsem z hlíny
sám sebe miluji a sám sebe se ptám
kdopak je lepší? Snad ne někdo jiný?
vždyť pravé dobro – jsem já sám…
Wabi Daněk - Multifobik
Fobie
Fobie (z řeckého slova „fobos“, strach) je úzkostná porucha charakterizovaná
chorobným, bezdůvodným strachem z věcí, situací, zvířat nebo lidí. Kromě úzkosti fobii často
doprovází i další příznaky, jako je bušení srdce, pocit na omdlení, nadměrné pocení apod.
Postižený si svoji bezdůvodnou úzkost uvědomuje, ale není ji schopen vůlí potlačit. Existují
stovky specifických typů fobií. V léčbě fobií se nejčastěji využívá psychoterapie,
v některých případech i psychofarmaka. Více na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_fobií
Text skladby
Bojím se psů i koček
bojím se sněhových vloček
mám strach, že v noci potkám svýho bráchu
a nejvíc ze všeho se bojím toho strachu
bojím se tvého těla
tohles tam vážně měla?
bojím se šuplíků – já nevím, co tam patří
mám strach, že nepoznám své oči, až se spatřím
bojím se cizích lidí
každýho, kdo mě vidí
a někdy, když jdu spát, se bojím vlastních zubů
že se mi probuděj a rozkoušou mi hubu
bojím se velkých věží
a hrazdy nad manéží
bojím se rozmarů a hříček Pána Boha
mám strach, že antikrist je moje vlastní noha
bojím se krásných paní
a formuláře k dani
bojím se utonutí ve studeném mléce
bojím se, že mě přece kousne moucha tse-tse
bojím se zvuků z lesa
a kulovýho esa
těch ostrejch kamínků, co leží na pobřeží
bojím se žít a ještě víc se taky bojím nežít
bojím se mořských plodů
a cesty do důchodu
bojím se měsíce, když sahá do kaluže
bojím se kudlanek, co sežerou své muže
bojím se ostrých hrotů
a studeného potu
bojím se paraplat, co mají důchodkyně
mám strach, že pozvracím svou přítelkyni v kině
bojím se ženských klínů
a plísně v margarínu
bojím se poroty, co nemá slitování
bojím se hranice i toho, co je za ní
bojím se hradní stráže
a ruské špionáže
bojím se pavouka, co chodí po kuchyni
mám strach se uvidět tak, jak mě vidí jiní
bojím se kopyt koní
a sračky, která voní
mám strach, že pochopím, že mám moc málo prachů
a nejvíc ze všeho se bojím toho strachu
bojím se sněhových vloček
mám strach, že v noci potkám svýho bráchu
a nejvíc ze všeho se bojím toho strachu
bojím se tvého těla
tohles tam vážně měla?
bojím se šuplíků – já nevím, co tam patří
mám strach, že nepoznám své oči, až se spatřím
bojím se cizích lidí
každýho, kdo mě vidí
a někdy, když jdu spát, se bojím vlastních zubů
že se mi probuděj a rozkoušou mi hubu
bojím se velkých věží
a hrazdy nad manéží
bojím se rozmarů a hříček Pána Boha
mám strach, že antikrist je moje vlastní noha
bojím se krásných paní
a formuláře k dani
bojím se utonutí ve studeném mléce
bojím se, že mě přece kousne moucha tse-tse
bojím se zvuků z lesa
a kulovýho esa
těch ostrejch kamínků, co leží na pobřeží
bojím se žít a ještě víc se taky bojím nežít
bojím se mořských plodů
a cesty do důchodu
bojím se měsíce, když sahá do kaluže
bojím se kudlanek, co sežerou své muže
bojím se ostrých hrotů
a studeného potu
bojím se paraplat, co mají důchodkyně
mám strach, že pozvracím svou přítelkyni v kině
bojím se ženských klínů
a plísně v margarínu
bojím se poroty, co nemá slitování
bojím se hranice i toho, co je za ní
bojím se hradní stráže
a ruské špionáže
bojím se pavouka, co chodí po kuchyni
mám strach se uvidět tak, jak mě vidí jiní
bojím se kopyt koní
a sračky, která voní
mám strach, že pochopím, že mám moc málo prachů
a nejvíc ze všeho se bojím toho strachu
Petra Páchová - V noci se mi zdálo
Text skladby
V noci se mi zdálo
že jsem byla včela
bylo to moc krásný
všude samej květ
celá moje duše
byla jenom z těla
a to tělo nikdo
rozbít nedoved
v noci se mi zdálo
že jsem byla moře
dala jsem se rackům
celá houpavá
nikde žádná vratká
touha po opoře
jen ta modrá voda
žádná obava
v noci se mi zdálo
že jsem byla píseň
zpívalo mě dítě
mělo tenký hlas
jako svíčka, která
v bídě rozsvěcí se
prohřála jsem místa
kde se ukryl mráz
noc byla tak hebká
teď už je půl jedné
ve spáncích mi tepe
to už zase bdím
vím, co se mi zdálo
ale čím jsem ve dne
to se asi nikdy
nikdy nedovím…
že jsem byla včela
bylo to moc krásný
všude samej květ
celá moje duše
byla jenom z těla
a to tělo nikdo
rozbít nedoved
v noci se mi zdálo
že jsem byla moře
dala jsem se rackům
celá houpavá
nikde žádná vratká
touha po opoře
jen ta modrá voda
žádná obava
v noci se mi zdálo
že jsem byla píseň
zpívalo mě dítě
mělo tenký hlas
jako svíčka, která
v bídě rozsvěcí se
prohřála jsem místa
kde se ukryl mráz
noc byla tak hebká
teď už je půl jedné
ve spáncích mi tepe
to už zase bdím
vím, co se mi zdálo
ale čím jsem ve dne
to se asi nikdy
nikdy nedovím…